Dřevěné krytiny se s podlahovým topným systémem kamarádí

Podlahové topení představuje populární prvek při výstavbě nových bytů či domů i u rekonstrukcí. Rozlišují se dva základní typy topných systémů: teplovodní a elektrické. Každý systém má svá pro a proti, výběr je proto třeba odborně posoudit a propočítat, a to zejména s ohledem na výkonnost systému, charakter vytápění (primární nebo sekundární zdroj tepla) a výpočet tepelných ztrát celého objektu (vliv kvality zateplení domu), druh zvolené podlahové krytiny i náročnost úprav povrchu a samotné instalace. Bez nadsázky lze říci, že v rámci České republiky se s podlahovým vytápěním jako hlavním zdrojem tepla setkáváme u více než 50 % novostaveb rodinných domů. V případě doplňkové instalace, nejčastěji jde o podlahové topení v koupelnách, je tento podíl ještě vyšší. Přičemž samozřejmou součástí těchto realizací jsou projekty s instalací dřevěných podlahových krytin, které se při dodržení pokynů od výrobců podlahoviny i topného systému mohou bez problému na podlahový topný systém umisťovat.

Zemanta Related Posts Thumbnail

TEPLO OD NOHOU A BEZ VÍŘENÍ PRACHU

KPP_KAHRS_Linnea_kolekce_Living_Dub_Coffee_FSCTepelný komfort, který podlahové vytápění přináší, doplňují i další benefity. Zaměřme se na vliv cirkulace vzduchu po místnosti. Při vytápění radiátorovými tělesy stoupá teplý vzduch (24 °C ve výšce radiátoru) velmi rychle vzhůru ke stropu (25 °C), kde se ochlazuje a klesá (23 °C) k podlaze (21 °C přibližná teplota vzduchu u podlahy). Toto proudění má za následek víření prachu a efekt „studených nohou“, způsobený nedostatečným prokrvením chodidel člověka. Vytápění podlahovým topením přináší přirozenější a pro fyziologické potřeby člověka optimální rozložení teplot. Chodidla jsou v kontaktu s teplou podlahou. Díky velikosti topné plochy u podlahového topení je k prohřátí vzduchu v místnosti zapotřebí nižší teploty, než je tomu u radiátorů. Při nižší teplotě pak nedochází k nepříjemnému víření prachu. Podlahový topný systém je tak bezesporu vhodný pro alergiky. Technické předpisy omezují maximální teploty dosahované podlahovým topením. Oproti radiátorům jsou tyto teploty výrazně nižší. Díky celoplošnému umístění však místnosti vyhřejí dostatečně. V užitných místnostech jsou obvykle podlahy zahřáty na teplotu přibližně 25 °C (uprostřed místnosti je teplota sálajícího vzduchu kolem 23 °C a u stropu pak kolem 21 °C). Stručně ještě doplňme efekt estetický – nerušený vzhled místnosti, úsporu místa i nároky na údržbu. Životnost podlahových topných systémů bývá 30 – 50 let v závislosti na použité technologii.

VÍCEVRSTVÉ DŘEVĚNÉ KRYTINY S NEJLEPŠÍMI PŘEDPOKLADY

Obecně můžeme říci, že na podlahové topení lze pokládat všechny krytiny, kde to dovoluje výrobce. Dle slov Milana Mrkáčka z firmy Kratochvíl parket profi, s.r.o., dovozce a prodejce podlahových krytin, je pouze minimální množství krytin, které na podlahové topení nelze umístit vůbec, u některých dalších existují určitá omezení. Základním předpokladem je co nejnižší tepelný odpor. Všeobecně se za horní rámec vhodnosti krytiny na podlahové topení považuje hodnota tepelného odporu ve výši R = 0,16 m2*K/W. Ideální jsou hodnoty nižší.

Tepelná vodivost: Schopnost materiálu vést teplo. Představuje rychlost, jakou se teplo šíří z jedné části materiálu do chladnější části materiálu. Pro porovnání jednotlivých materiálů se používá termín součinitel tepelné vodivosti, který bývá chybně označován jako tepelná vodivost. Součinitel tepelné vodivosti je měrná tepelná vodivost, nelze ho vypočítat, zjišťuje se měřením.

Tepelný odpor: Odpor materiálu proti prostupu tepla. Čím vyšší, tím teplo hůře proniká materiálem.

KPP_KAHRS_Linnea_kolekce_Lodge_Dub_Breeze

Podívejme se blíže na vhodnost dřevěných podlahových krytin pro umístění na podlahové vytápění.  „Konstrukční výška dřevěných podlahovin je dimenzována na nízký tepelný odpor. Dřevo výborně akumuluje teplo a krytina si tak uchovává příjemnou teplotu i po vypnutí topení,“ vysvětluje Milan Mrkáček z KPP. Na rozdíl od studené dlažby si dřevěné krytiny udržují příjemnou teplotu i mimo topnou sezónu, dřevo je hřejivý materiál již ze své přírodní podstaty. Přestože jsou s podlahovým topením kompatibilní i konstrukce z masivu, dále se zaměříme na ty vícevrstvé, zejména pak třívrstvé, které se i při pokládce na podlahové vytápění mohou instalovat nejen celoplošným lepením, ale také plovoucím způsobem.

PLUSY A MÍNUSY

KPP_KAHRS_Linnea_kolekce_Living_Tresen_Muscovado

ZÁMKOVÝ SYSTÉM (případně starší typ perodrážka) boduje díky rychlosti a jednoduchosti při pokládce, umožňuje krytinu znovu rozebrat a vyměnit poškozený dílec nebo opravit topný systém (dojde-li k poškození), nenarušuje podklad lepidlem. Mezi určité nevýhody pokládky plovoucím způsobem může patřit riziko kročejového hluku, které se však snadno eliminuje použitím vhodné protihlukové podložky, v doplnění o parotěsnou fólii. Je třeba důsledně zachovat potřebné dilatační mezery, neboť dřevo je přírodní materiál, který stále „pracuje“. Pro někoho nevýhodou, pro jiného výhodou mohou být zvuky, které se při užívání krytiny na topném systému mohou objevit, na mysli máme jemné praskání či skřípání. Při správně dodržené technologii pokládky a optimálních klimatických podmínkách však k těmto zvukům nemusí docházet vůbec.

U CELOPLOŠNÉHO LEPENÍ je velmi důležitá kvalita podkladového materiálu, zejména s ohledem na zbytkovou vlhkost. Mezi podklad a krytinu se umisťuje pouze lepidlo, doplňkové podložky proto odpadají. Přípustné hodnoty vlhkosti jsou stanoveny příslušnými normami a pokyny výrobců. K podkladu přilepené lamely jsou pevné při chůzi, vyznačují se nižší hlučností i roztažností. Benefitem je také nižší tepelný odpor krytiny. Díky nepřítomnosti protihlukové podložky a přímému propojení krytiny s podkladem dochází k lepšímu přenosu tepla do místnosti. Nároky na pokládku jsou však větší (časově i finančně náročnější). Při poničení krytiny je obtížnější její výměna. Pokud krytinu měníme úplně, dochází často k destrukci podkladu i krytiny samotné.

KOLEKCE ZE ŠVÉDSKA

KPP_KAHRS_Spirit_Unity_Dub_ForestNapříklad v sortimentu švédského výrobce třívrstvých dřevěných krytin KÄHRS je z hlediska vhodnosti na podlahové vytápění možné v podstatě vybírat ze všech nabízených kolekcí. Nejnižším tepelným odporem disponují kolekce z řady Kährs Linnea, jedná se o dýhované lamely s konstrukční tloušťkou 7 mm. Upozorněme ještě na dřeviny buk, kanadský javor nebo třeba jatoba, které jsou náchylnější na výkyvy teplot i vlhkosti, a někteří výrobci je proto k umístění na podlahové vytápění nepovolují nebo minimálně nedoporučují. Rizikem je především možnost vzniku spár mezi lamelami. Pokud se rozhodnete pro krytinu s olejovaným povrchem, pak je třeba myslet na správnou údržbu = pravidelné olejování ideálně před začátkem a po ukončení topné sezóny. Toto pravidlo ještě více platí u olejovaných rustikálních dekorů s množstvím prasklin, spár či netmelených suků. Takovýto povrch má totiž až 3x více otevřených pórů než „klasické“ lakované podlahy a je náchylný na vysychání. Z hlediska vysoké hodnoty tepelného odporu je jediná nedoporučovaná kolekce Kährs Grande s konstrukční tloušťkou 20 mm.

Ukázka hodnot tepelného odporu u kolekcí podlahových krytin značky Kährs

 

Tepelný odpor R [m2*K/W]

Kolekce KÄHRS

Tloušťka podlahy

Hodnota krytiny

Plovoucí zp., včetně podložky1)

Celoplošné přilepení2)

Linnea

7 mm

0,032

0,072

0,05

Spirit

10 mm

0,053

0,093

0,07

Original, Supreme

15 mm

0,12

0,159

0,14

Grande

20mm

0,16

nevhodná

0,18

 

1)     včetně protihlukové podložky Kährs ALVT tloušťky 2mm, speciálně určené na podlahové topení při pokládce plovoucím způsobem

2)     jde o přibližné hodnoty – pokud je podlahová krytina celoplošně lepena, odpadá odpor podložky. Ale kontakt krytiny s podkladem není 100%, vzniká minimální vrstva vzduchu, která je izolantem a hodnota se navyšuje také o vrstvu lepidla

 

PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ – POHLED DO HISTORIE

Mohlo by se zdát, že podlahové topení je výsledkem moderní doby, avšak opak je pravdou. Princip podlahového topení byl znám již před 2000 lety. Zakládali si na něm zejména staří Římané, kteří ho uplatňovali v lázeňství. Tehdejší topení samozřejmě nebylo založené na elektřině ani ohřevu vody, avšak na přívodu teplého kouře z ohniště, který byl pouštěn do prázdného prostoru pod podlahou.    Později byl systém vylepšen a teplý vzduch byl pod podlahou veden kanály.

Na našem území lze zmínit středověké stavby. Jedni z prvních šlechticů, kteří tento systém začali využívat ve svých hradech, byli Lichtenburkové (15. století). Ti výše popsané podlahové vytápění využili při rekonstrukci hradu Vranov. S vývojem systému na principu užití páry přichází v 18. století Francie. Teprve počátkem 20. století dochází k rozšíření podlahového topení založeného nikoli na horkém vzduchu, nýbrž na teplé vodě. Plného uplatnění se však systém dočkává až od konce 20. století.

Zpracováno ve spolupráci s Milanem Mrkáčkem, vedoucím regionálního prodeje firmy Kratochvíl parket profi, s.r.o.

Pro více informací navštivte www.kpp.cz.

4 komentáře

  1. Mara napsal:

    Super clanek, dekuji za zajimave informace.

  2. Dobrý den,
    kolega má doma podlahové topení a žulovou dlažbu. Tak by mě zajímalo co lépe vodí a udrží teplo zda žulová dlažba nebo tyto dřevěné krytiny?

Leave a Comment