Kdo v Česku utratí i více než pětinu svého příjmu za energie? Nejčastěji samostatně žijící seniorka ve starším, nezrekonstruovaném rodinném domě. Za vytápění, ohřev vody a vaření zaplatí kolem pěti tisíc korun měsíčně – tedy zhruba trojnásobek oproti novému nebo zateplenému domu. Energetická chudoba se týká i nájemníků: 86 % nájemních bytů je energeticky náročných. Platby za energie a nájem tak mohou tvořit více než polovinu všech měsíčních výdajů domácnosti.

Energetická chudoba se v Česku týká více než 1,3 milionu lidí, bez ohledu na to, zda bydlí v rodinných či bytových domech. Český bytový fond totiž patří k energeticky nejhorším v Evropě. Z analýzy TOP 15 % energeticky nejúspornějších budov vyplývá, že dvě třetiny rodinných domů (66 %) spadají do energeticky nevyhovujících tříd E, F a G. Alarmujících 40 % z nich se nachází v úplně nejhorší třídě G. Podobně špatně jsou na tom i bytové domy, téměř 50 % z nich spadá do tříd E až G. V nezateplených a nerekonstruovaných domech přitom velmi často žijí lidé ohrožení energetickou chudobou.

„Energetické ztráty v těchto kategoriích představují 60 až 80 % celkové spotřeby energie. V Česku se přitom renovuje pouze tempem 1–1,2 % budov ročně. Tempo je třeba zdvojnásobit až ztrojnásobit, aby se statisíce lidí nepropadly do energetické chudoby,“ říká architektka Marcela Kubů z Asociace výrobců minerální izolace.

Podle analytičky Kristiny Zindulkové, která se dlouhodobě zabývá problematikou energetické chudoby, jsou právě nerenovované bytové a rodinné domy většinově obývány nízkopříjmovými obyvateli. Ti jsou vůči růstu cen energií nejzranitelnější, protože za energie vydávají 15 až 25 % svých příjmů, což už často spadá do kategorie energetické chudoby.

„Nejohroženější skupiny představují samoživitelky, nízkopříjmové rodiny s dětmi, domácnosti s invalidním důchodem a osamělé seniorky. Z analýz nové dávkové reformy vyplývá, že fixní energetický paušál, tedy část superdávky týkající se bydlení, je nedostatečný pro 43 % osamělých seniorek. U těch žijících v rodinných domech dokonce pro 67 %. Pokud by však žily v zateplených a renovovaných domech, jejich výdaje na energie by mohly být až o dvě třetiny nižší,“ upozorňuje analytička Kristina Zindulková.

Energetická past na seniory: nerekonstruované rodinné domy

Z hlediska výdajů na energie jsou největším „žroutem“ rodinné domy postavené před rokem 1989. 75 % z nich neprošlo zásadní renovací ani zateplením. To je asi 955 tisíc rodinných domů, většinou na venkově a v nízkopříjmových regionech. Ať už se v nich topí plynem, tepelným čerpadlem nebo uhlím, představují doslova energetickou černou díru.

 „Při roční spotřebě kolem 30 MWh plynu nebo 9 MWh elektřiny (tepelné čerpadlo) to znamená náklady na vytápění okolo 40 tisíc korun ročně. V případě vytápění uhlím pak dokonce okolo 50 tisíc korun, a to bez započtení očekávaného zdražení v důsledku emisních povolenek na plyn a uhlí,“ říká architektka Marcela Kubů.

I pokud by senior pobíral průměrný starobní důchod ve výši 21 080 Kč měsíčně – na což řada těch nejohroženějších ani zdaleka nedosáhne – spadal by do kategorie energetické chudoby. V nezatepleném domě zaplatí za plyn včetně ohřevu vody a vaření přibližně 3800 Kč měsíčně, a pokud topí uhlím, dokonce téměř 5000 Kč.

Rozhoduje spotřeba, zateplený dům odolá i emisním povolenkám

O zvýšení výdajů za energie rozhoduje hlavně celková spotřeba spíše než samotný zdroj tepla. Po komplexním zateplení klesnou výdaje na vytápění přibližně na 13 tisíc korun ročně,a to jak při použití tepelného čerpadla, tak plynu (viz modelový příklad). U zaizolovaného domu se tak na účtech významně neprojeví ani zavedení systému emisních povolenek ETS 2, který zvýší ceny zejména uhlí a zemního plynu.

„Nejúčinnější cestou, jak se vyhnout zvyšování cen, je proto podpora renovací, protože v komplexně zatepleném domě se měsíční spotřeba energie sníží zhruba třikrát. I po započtení emisních povolenek by v modelovém případě měsíční výdaje za energie zůstaly v rozmezí 1200 až 2200 korun, podle toho, zda domácnost topí plynem, nebo uhlím,“ říká ekonomická analytička Kristina Zindulková a dodává, že podpora investic do renovací nestačí. „Dokud zranitelné domácnosti nebudou mít zatepleno, měl by jim stát s náklady pomáhat.“

MODELOVÝ PŘÍKLAD: Přehled nákladů na vytápění rodinného domu (150 m²), který má při vytápění na 21 °C roční spotřebu tepla kolem 30 MWh a více. Komplexně zateplený dům si vystačí s méně než 10 MWh ročně. Příklad počítá s tepelným čerpadlem, průměrnou cenou elektřiny 4500 Kč/MWh, plynu 1280 Kč/MWh a uhlí 1630 Kč/MWh. Uvažované zdražení energií po zavedení systému ETS 2: +5 % elektřina, +18 % plyn, +59 % uhlí, při ceně povolenky 55 €/t CO₂.

86 % nájemních bytů je energeticky náročných, bydlí v nich 40 % energeticky chudých

Téměř polovina bytového fondu (celkem 49 %) se nachází v nevyhovujících třídách E až G. Do nejhorší energetické třídy G spadá přibližně 18 % bytových domů. „Mají vysokou spotřebu tepla nejen kvůli chybějící izolaci, ale také zastaralému systému vytápění a netěsnícím oknům. Často už jsou celkově za hranicí své životnosti. Kromě vysokých nákladů na provoz pak hrozí i vlhkost, plísně a celkově nezdravé vnitřní prostředí,“ říká architektka Marcela Kubů.

Nezateplené bytové domy navíc výrazně přispívají k prohlubování energetické chudoby: 40 % domácností, které čelí energetické chodbě, totiž žije v nájmu, zatímco v celé populaci je to pouze 19 %. „Až 86 % nájemních bytů spadá do kategorií s velmi vysokou energetickou náročností. U domácností pod hranicí chudoby tak výdaje za energie a nájem mohou tvořit více než polovinu všech měsíčních výdajů,“ upozorňuje analytička Kristina Zindulková.

MODELOVÝ PŘÍKLAD: U bytového domu ve třídě G potřebuje domácnost obývající byt o průměrné velikosti 70 m² na vytopení na 21 °C zhruba 12–15 MWh ročně. Po komplexním zateplení přitom může spotřeba klesnout pod 5 MWh ročně. To znamená snížení měsíčních plateb z přibližně 1600 Kč na necelých 600 Kč v případě centrálního vytápění nebo plynu.

Zavedení energetických standardů pro „doplatkové“ byty

Stát může nízkopříjmovým domácnostem ulevit i tím, že – podobně jako v řadě evropských zemí – začne motivovat vlastníky nemovitostí k renovacím. Cestou může být zavedení alespoň minimálních energetických standardů s možností využít pro renovace dotační programy.

„Stát by například mohl do roku 2030 přestat doplácet na byty v budovách s energetickou třídou G, do roku 2035 i na třídu F a od roku 2040 by se novým minimálním standardem pro sociální bydlení stala třída D,“ nastiňuje možný regulační rámec Michal Čejka, energetický expert Centra pasivního domu, a dodává:

„Déčko sice nepředstavuje kompletně renovovanou budovu, ale umožňuje již ekonomicky akceptovatelný provoz domácnosti. Oproti třídě G představuje déčko obrovský rozdíl. Pokud se navíc využijí dostupné formy státní podpory na energetické renovace, je to naprosto realistický cíl.“