Byl podzim, venku se už stmívalo. Šel jsem do kůlny pro dřevo a koukám na místě, kde měla naše kočka krmení se cosi pohnulo. Šel jsem se podívat blíž, abych zjistil co to bylo. A co jsem neviděl. V jídle, co bylo pro naší kočku byl ježek. Byl maličkatý a měl strašně velký hlad. Venku už bylo chladno a předpověď počasí byla mizivá, hlásili brzký příchod sněžení. Uvědomil jsem si, že se určitě nestihl zahrabat a připravit na zimní sezónu. Neváhal jsem proto ani chvilinku a hned jsem ježka přemístil do kůlny a šel jsem zbít bednu ze dřeva (viz. obr.).
Bednu jsem vystlal krabicí, novinami a listím. Dal jsem tam ježka a čekal co se bude dít. Myslel jsem, že má hlad a došel jsem pro jablko a dal jsem mu ho tam. Bohužel jsem ale pochopil, že ježek malovaný ve školkách s jablíčkem na zádech nebude to pravé. Přišel jsem na to, že ježkovi jablko asi moc nechutnalo. Dal jsem mu tedy zbytek jídla od kočky, v kterým se přehraboval když jsem ho našel. Druhý den, jak předpovídali, napadl sníh a teploty byly na nulové hranici. Řekl jsem si, že by se náš malý host nestihl už zazimovat, byl totiž listopad a já se dočetl, že se ježci zazimovávají už v říjnu, rozhodl jsem se tedy ježka ponechat už přes celou zimu. Ježka jsem chodil kontrolovat a po týdnu v novém bydlišti upadl do zimního spánku. Veškeré listí co jsem dával do bedny bylo na jedné hromadě. Bylo udusané a pod ním byl zahrabaný náš ježek. Přes zimu jsem se chodil dívat do bedny, ale jak se ježek usadil a usnul, tak byl nehnutě celou zimu. Když ovšem teploty venku klesaly pod – 20 °C rozhodl jsem se raději bednu ještě obložit polystyrenem. Ježkova hibernace trvala od konce listopadu až do konce dubna, kdy jsem se šel podívat a zjistil jsem pohyby s listím. Venku bylo nádherné počasí a my jsme zrovna chystali oheň na zahajovací opékaní špekáčků. Řekli jsme si, že zkusíme ježka vyndat a podívat se jak u nás přezimoval. Dali jsme ho na zahradu ke stromu, ježek byl ještě osláblý a unavený, každou chvíli usínal.
Šel jsem ke kompostu najít pár žížal, ty jsem mu potom dal, velice si na nich pochutnal a bylo vidět, že mu i malé sousto žížal dodává energii. Přestal usínat a začal se trochu pohybovat, bylo to nejisté. Popošel a zastavil se na chvíli a takto trhaně se začal přemisťovat. Napadlo nás dát ježkovi kousek špekáčku, které jsme opékali. A ježek jej bez problému s chutí přijal. Dali jsme mu také do misky vodu.
Měl obrovskou žízeň, vypil dvě misky jak je vidět na obrázku. Začali jsme se rozhodovat co s ním dál. Zda ho vrátíme zpět do bedny a necháme ho ještě nabrat síly, ale když jsme viděli, jak nám po zahradě cupitá od plotu k plotu přes celou naší velkou zahradu, rozhodli jsme se mu dát svobodu a nechat ho jít za svou rodinou. Nebránili jsme mu proto a nechali jsme mu volný prostor. Ježek jej poté také využil a odkráčel mezerou v plotě a odešel. Takto jsme se s naším kamarádem rozloučili. S pocitem, že jsme ho zachránili před zimou, krutými mrazy a dali mu další šanci, na něj vzpomínáme dodnes a věříme, že se nám ještě někdy ukáže i třeba se svou rodinou.
