Náhodné otravy oxidem uhelnatým je nejčastější v Evropě i v Severní Americe. Jen v USA je každoročně 30 000-56 000 osob ošetřeno, 600-100 osob zemře na náhodnou a 3000-6000 na úmyslnou otravu. Ve Velké Británii je ročně ošetřeno 25 000 osob, ve Francii 5000-8000 osob a v Polsku je to závratných 46 500 osob. V České republice například v roce 2013 zemřelo na otravu plynem 5 598 osob. V minulých letech se statistiky pohybovaly kolem 6 tisíc zemřelých.

Z těchto čísel můžete snadno odhadnout, že otravy plynem by neměly být přehlíženy, ale patřičně řešeny. V mnoha studiích je prokázáno, že 30% případů není během prvního vyšetření správně diagnostikováno.

Oxid uhelnatý je nebezpečný tím, že se mnohem lépe než je to u kyslíku, váže na krevní barvivo hemoglobin. Také se tohoto plynu z organismu špatně zbavuje.Vzhledem k tomu, že jde o plyn, který není cítit, je velmi nebezpečný.

Můžete si říct, že se Vás to netýká, avšak pokud vlastníte sporák na zemní plyn nebo propan-butan ve špatně ventilovaném malém prostoru, dochází tak k nedokonalému spalování uhlíku a dochází k produkci CO. Stejně pokud vlastníte špatně větratelnou garáž, CO se objevuje ve výfukových plynech benzínových či dieselových motorů automobilů. Je také součástí kouřových zplodin v ohništích a krbech, vzniká při požárech uvnitř budov a také v průmyslových provozech(například u vysokých pecí při výrobě oceli).

Příznaky otrav:

• Lehká otrava oxidem uhelnatým se projevuje bolestí hlavy, závratí, nevolností, také otupením myšlení(špatná soustředěnost).
• Středně těžká otrava se projevuje zmateností, zvracením, ospalostí až spánkem, který je předstupněm kómatu.
• U těžkých a velmi těžkých otrav je otrávený člověk v bezvědomí, má křeče, poruchy dechu.

Nelehké je však otravu rozpoznat od ostatních nemocí. Otrava oxidem uhelnatým bývá často špatně zaměńována za chřipkové onemocnění, deprese, otravu jídlem, mozkovou příhodu, migrénu nebo otravu alkoholem.

Proto se doporučuje preventivní opatření v podobě detektorů plynů. Toto zařízení podle amerických průzkumů zamezí asi 50% případů, které by vedly k úmrtí.

Jedná se o přístroj, který odhalí tyto smrtelné plyny. Detektory plynů jsou rozmanité. Rozlišujeme např. přenosné detektory, detektory určené pro umístění v místech, kde je možný únik plynů – kuchyně, karma, plynová kotelna, atd. Jednotlivá zařízení se liší i rozsahem svých funkcí.

Domácí detektory mají optickou či akustickou signalizaci. Místo inhalace se odvíjí podle toho, jestli má detektor odhalit únik lehkého plynu držícího se v horních místech či těžkého plynu, který klesá k podlaze.

Konkrétních modelů domácích detektorů je celá řada a detekují také různé jiné plyny, ne jenom oxid uhelnatý. Detekují také propan, butan, zemní plyn, ropné látky a etylen. Jednotlivá zřízení se liší jak poplachem, tak citlivostí, detekcí, rozměry. Na trhu je jich celá řada. Propracované jsou především digitální detektory, které dokáží detekovat více než 200 plynů. Také mají LCD displej s vyhodnocením.

Ruční detektory jsou určené ke snímání hořlavých a výbušných plynů v ovzduší. Najdeme tak místa se zvýšenou koncentrací plynů. Mají optickou i zvukovou signalizaci. Navíc mnohé přístroje mohou ukládat měření do paměti detektoru.

Příkladem může být tento ruční detektor, který je vhodný pro pravidelné kontrolování plynových sporáků či místností.

Ruční detektor plynu lze pořídit od 800 Kč.

Kombinované domácí detektory plynů, které dokážou zachytit plyny oxidu uhelnatého, jsou levnější a stojí  od 500 Kč.